Skřeti byli slavným válečným národem. Byli považováni za nejsilnější a nejagresivnější národ, mnohými jsou považováni za barbarské, což ale není pravda, ve skutečnosti se jedná o civilizovaný a dokonce stejně starý národ jako jsou lidé.
Historie[]
Nejstarší dějiny[]
Skřetí národ je velmi starý. Dnes již nemáme vůbec tušení odkud tito mocní válečníci přišli. Existuje hned několik spekulací, někdo zastává názor, že pocházejí z Khorinisu, jiní říkají, že jsou z daleké země na severu. Nordmařani zase tvrdí, že před válkou si žili skřeti ve svých jeskyních. Odkud jsou dnes již nemůžeme s určitostí říct. Skřeti byli stejně jako ostatní tvorové stvořeni Adanosem.
Víme však jistě, že na Ostrově Khorinis skřeti žijí již od starověku. Před tisícem let, před hrdinovým vhozením do kolonie vystavěli skřeti chrám v Hornickém údolí. Ten byl zasvědcen jejich bohu Krushakovi (Lidmi zvanému Spáč). Pět skřetích šamanů probudilo spáče a ten je proklel, spolu se všemi staviteli chrámu. Poté se uložil ke spánku a chrám byl dokončen o deset let později a byl zapečetěn.
První skřetí impérium v Myrtaně a jeho pád[]
Skřeti dokonce ovládli i Myrtanu. Zde zotročili potomky prastarých, kteří byli původními obyvateli a stali se krutými vládci. Skřeti drželi Myrtanu ve svých rukou až do doby, kdy ze severu přitáhl se svou Nordmarskou družinou Rhobar, ten skřety porazil a nastolil lidské království, zasvědcené Innosovi.
Rhobarova armáda porazila skřety i na Jižních ostrovech a připojila je ke své říši. Nakonec byl podmaněn i Ostrov Khorinis a skřeti zůstalo jen nepatrné území v Hornickém údolí.
Velká skřetí válka[]
- Více informací naleznete zde
Skřeti však neměli zůstat dlouho nečinní. Po Rhobarově smrti se vlády chopil jeho syn král Rhobar II., ten začal dobýjet jednu zemi za druhou, avšak svou dravou expanzi unavil Myrtanu a armáda království byla nebezpečně roztahaná po celé zemi. A právě v té době byla na severu krutá zima, která vyhnala skřety z jejich domovů na dalekém severu. Skřeti se dali do pohybu a zasadili Myrtanské armádě tvrdý úder v Nordmaru. Král ztratil celou zemi během jednoho roku. Skřeti se právě zde asi naučili lidskému jazyku. Mezitím král vyslal misi dvanácti mágů na Khorinis, aby zabezpečili tamnější doly magickou bariérou, ta se však rozrostla díky Spáčovi do neuvěřitelné rozlohy a uvěznila všechny, kdo se nacházeli v Hornickém údolí.
Skřeti se však v Nordmaru dlouho neudrželi a záhy již museli museli před Nordmařany ustoupit do Myrtany. Zde dobili jako první osadu Silden a během několika let se zmocnili téměř celé Myrtany mimo hlavní město Vengard a Faring... Dokonce zbavili Varant mysrtanské nadvlády a uzavřeli spojenectví s Hahshisiny.
II. skřetí impérium[]
Skřeti se stali nepopiratelnými vládci Myrtany. S pomocí Xardase, který zničil runovou magii se zmocnili Faringu, který se stal faktickým hlavním městem nové skřetí říše v Myrtaně. Posléze skřeti ovládli i Khorinis. Skřeti byli také posedlí hledáním artefaktů prastarých, ve skutečnosti je hledali pro Xardase. Skřetí říši vládnul hrozivý skřetí pán Kan. Nakonec však začala skřetí moc upadat a s příchodem hrdiny na pevninu skřeti ztratili nad velkou částí Myrtany moc.
Občanská válka a konečná porážka skřetů[]
Skřeti byli vládci pouze v Cape Dune, Trelis a Monteře. Novým hlavním střediskem jejich říše se stal hrad Trelis a novým pánem skřetů se kupodivu vedle Kana stal člověk a to Thorus. Thorus začal válku s Gornem, vládcnoucím v Gothe. Dokonce připravoval s pomocí černého mága vyvolat hrozivou bestii, která by mu pomohla ovládnout Myrtanu. Avšak bezejmenný Thora porazil a ten společně se svým oddílem odplul do Varantu, mezitím se stal bezejmenný novým králem, jako Rhobar III. Rhobar III. vedl pak i invazi do Varantu, odtud Thorus uprchl na Jižní Ostrovy, zde nabídnul své služby Argaanskému králi Ethornu VI. Dá se předpokládat, že zbytek přeživších skřetů se rozprchl do všech koutů země nebo se vrátili do své domoviny na dalekém severu.
Společnost[]
Skřetí národ lze rozdělit na dvě poloviny - a totiž civilizovanou a necivilizovanou. Skřeti žijící na Khorinisu přišli totiž do styku s lidmi jen málo, místo toho byli věrní svým tradicím a zvykům. Avšak chovali se velmi barbarsky a necivilizovaně, byli krutí a zabili každého člověka, který se jim připletl do cesty. Obývali malou oblast na severovýchdě kolonie, která byla zvána Skřetí zemí a žili ve vesnici kolem svého chrámu.
Oproti nim, skřeti žijící na pevnině jsou civilizovanější. Jsou dokonce oblečení a naučili se lidskému jazyku, také poznali, že mnohem lepší než lidi zabíjet je jich využívat ke svému prospěchu. Odstranili pouze mocné a bohaté lidi a zbytek zotročili. Skřeti na pevnině žili buď v podmaněných městech a nebo ve svých táborech.
Několik skřetů žije i na Jižních Ostrovech. Tato skupina se však od předešlých dvou liší hlavně tím, že zde skřeti zastávají podřadné postavení - jsou otroci lidí.
Jazyk a písmo[]
Skřeti mluví svým vlastním jazykem, který je však pro většinu lidí nesrozumitelným a proto považují skřety za barbarská stvoření. Skřeti mají i své vlastní písmo, většinou si vyprávějí staré legendy a zaznamenávají je na papír nebo do kamene. Tak byla zaznamenána i legenda o Svatém nepříteli.
Magie a víra[]
Skřeti jsou věrnými služebníky Beliára, avšak vedle něho sloužili i již zmíněnému Spáčovi. Skřetími knězi jsou tzv. šamani, kteří ovládají magii, většinou destruktivní.
Kultura a památky[]
Skřeti po sobě zanechali nesmazatelnou stopu po celém světě v podobě úchvatných staveb. Ať už to je Skřetí pohřebiště, Spáčův chrám či Beliárův chrám na Irdorathu. Skřeti také stavěli arény, protože jsou velkými přívrženci gladiátorských zápasů. V oblasti hudby měli rádi velké bubny, u kterých po večerech tancovali.